Člověk je zvláštní tvor: je závislý na vztazích se svými blízkými, ale s větší lehkostí je boří, než buduje. Nemá dost času starat se o dobro potřebných, ale na starost o své potřeby si čas udělá vždycky. Nemá dost sil na dobré skutky z lásky, ale na ničemnosti živené záští a sobectvím mu síly nikdy neschází. Nemá dost moudrosti, ale aby chamtivě hromadil majetek, slávu a moc, na to je chytrý dost. Copak neví, že svým hříchem ničí sám sebe? Nechápe, že čím více nespravedlivě odírá a ponižuje druhé, tím ubožejší je on sám? Kéž nám Bůh ve své trpělivosti otevírá sebestředností zaslepené oči, abychom nepřehlíželi svůj hřích a svou ubohost!
V pokání hledáme pomoc u tebe, Bože, protože jenom ve tvé lásce je naše naděje, že se s tvou pomocí odvrátíme od svých zlých cest a budeme živi.