Mnohokrát jsem slyšel větu: "Odpustím, ale nezapomenu!" Je to věta, kterou už každý z nás vyslovil a když nevyslovil, aspoň si ji pomyslel. Vždyť jak se dá odpustit, když vám někdo ublíží úmyslně a dělá to znovu a znovu, proto, že ví, že až dosud jste mu vždy odpustili. Tato vlastnost je pro člověka přirozená, a proto ji člověk úplně automaticky připisuje i Pánu Bohu. Litovali jsme svého hříchu a víme, že nám byl odpuštěn, ale jako by to nestačilo, jako bychom nevěřili, že se dá tak snadno odstranit z našeho života. A prosíme znovu a znovu. - Kdosi vymyslel příběh, jak jeden člověk v návalu lítosti prosil Pána Boha už podruhé o odpuštění již odpuštěného hříchu. A tehdy mu Pán řekl: "Nevím, o čem to mluvíš?" Ano, když Bůh smaže naše hříchy, tak jsou skutečně smazány a víc na ně nevzpomíná. Jak je to dobře! Díky ti, drahý Pane.
J 15,9-17 * 1S 28,3-25