Blížíme se ke konci postního období. Ještě jsme ale na poušti. Přesto jako bychom dnes z pouště zahlédli úrodnou a svěží zemi. Naše srdce se při tomto pohledu mohou rozveselit. Jsme ujištěni, že právě do úrodné země, do života, nás Bůh vede. To on sesílá déšť a vláhu, to on dává život. A to vše dává v pravý čas. Hospodin je proto hodný úcty, zaslouží si náš respekt. Pokud se postíme, prožíváme zvláštní závislost na Bohu. Snad si zde na poušti uvědomujeme něco ze své žízně, z touhy po Bohu. Díky této zkušenosti jsou naše smysly jemnější a my citlivější na Boží vedení. V tomto čase si můžeme uvědomit svou závislost na Bohu i jeho péči o nás.
Bože, děkuji ti za tvé vedení, za tvou péči o tento svět a za vláhu, kterou sesíláš, aby rostlo to, co potřebujeme k životu.