Můj otec občas ve shromáždění vzpomene na slavnost u pana prezidenta. Byli na ni pozváni představitelé církví a on zastupoval našeho předsedu. Po slavnosti byl oběd. Dlouhý stůl plný jídla. Když o tom otec mluví, vždy to přirovnává k duchovnímu stolu, který máme ve shromáždění. I dnes se můžeme nasystit. Musíme však přijít hladoví. Ne s myšlenkou: "Ale vždyť to slovo už znám, tolikrát jsem ho slyšel!" Ž 119, 159 B21 říká: "Jak miluji tvá pravidla, Hospodine, hleď, ve své lásce prosím obživ mě!" Je-li nám Boží slovo vzácné, můžeme jím být nasyceni. A můžeme si dát i nášup.
L 14,(15)16-24 * Ef 2,17-22 * Ž 105,16-45