Světlo je nejen symbolem prostředí, kde se člověk může orientovat - starým, osvědčeným symbolem. I tělesně a emocionálně k němu zkrátka lneme: "Bodejť ne, jsme tvorové pozemští a žádný takový nemůže žít bez Slunce." Alespoň ne v tomto těle. Také jste mrzutí a nevrlí, když je pošmourný den? Kéž bychom se z přítomnosti Boží uměli také tak bezprostředně radovat jako ze slunečného dne! Kéž bychom se mu rozzářili vstříc, když se na nás usměje! Náš duchovní zrak někdy potřebuje Duchem svatým pořádně doladit, aby vnímal tu správnou vlnovou délku, kterou má jasná tvář Boží. A jak je to pak krásné!
Neh 9,1-3.29-36 * 1Kr 22,1-23