Něco za něco. Těžko snášíme, když dlužíme protislužbu. A v těch mukách vymyslíme něco šíleného, co ten, kdo nás obdaroval, vůbec nepotřebuje. Žalmista se také ptá s pocitem dluhu. Naštěstí si v žalmu hned odpovídá: Zvednu kalich spásy – budu se svým Bohem jíst a pít, budu vzývat jeho jméno. Přiznám se k němu a budu plnit sliby dané Hospodinu před lidmi. Boží dobrodiní nás vede ke společenství s Bohem a jeho lidmi. Není třeba mít zábrany. Příležitosti pro projevy vděčnosti jistě budou. Stačí žít, a najde se možnost předat dobré věci dál. Moji dobrodinci, kteří mne podporovali v době studií, mne učili zásadu: Dej to dál!
Pane Ježíši, tolik jsi pro mne vytrpěl. Vydávám ti svůj život a s radostí očekávám, kudy mne povedeš a jaké příležitosti mi dáš. Buď požehnáno tvé jméno. Haleluja.