Kdo zestárl, dobře pochopí tuto žalmistovu úpěnlivou prosbu. I ten, kdo stál u lůžka umírajícího věřícího člověka. Jednoduše když přicházejí léta, tělo slábne, síly ubývají a my si stále víc uvědomujeme závislost na Bohu, na Boží lásce a milosti. Až pak přijde okamžik, kdy spatříme plnou pravdu, že Bůh je naše jediná naděje. Ale na druhé straně, čím dřív na to přijdeme, tím lépe. Stáří a smrt pak už nebudou strašákem, náš pláč už nebude zoufalý, protože v Bohu bude náš život věčný.
1K 4,9-16 * 1Pt 4,12-19