Lidská sláva je pomíjivá. Stačí si jen vzít noviny, poslechnout si zprávy - a lidé, kteří ještě před nějakou dobou hýbali společností, jsou už dávno v zapomnění. Světská sláva je jak tráva, chvíli tu je a za chvíli je pryč. Proč tedy prorok Izajáš říká o nebeském Otci, že celá země je plná jeho slávy? Je zde řeč o slávě, kterou známe od našich celebrit? Vždyť během Velikonoc jsme si připomínali ztrápeného a za naše hříchy na smrt odsouzeného Krista. Tak kde je ta sláva? To přece není důvod k oslavování. Kdyby všechno skončilo smrtí, nebyl by důvod k radosti. Kristus ale slavně vstal z hrobu. A to už je dobrý důvod k radosti. Nebesa i celá zem se přece neradují z něčeho pomíjivého, ale z činu, který zachránil Boží stvoření. Ježíš svou prolitou krví smazal všechny hříchy, i ty moje.
Nebeský Otče, z hloubky svého srdce chci i já k tobě volat: "Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů, celá země je plná jeho slávy."