Jednou jsem slíbila kamarádce, že jí pohlídám dceru. S mým synem si hráli v pokojíčku a já měla radost, jak to vše "zvládám". Najednou se ozval pláč. Můj syn si hrál s autem a v zápalu hry vrazil své kamarádce do zubů. Úder byl tak silný, že jí ulomil kus předního zubu. Jak to, že jsem tomu nezabránila? Jak je možné, že jsem to neviděla? Uvědomila jsem si, jak nám lidem mnohé věci unikají. Nevidíme různá nebezpečí, někdy nevidíme "volání" o pomoc... Bůh je ale úplně jiný. Jeho očím neunikne naše trápení a bolest. Pozná naši situaci. Ví, co prožíváme. Vidí i tam, kam my lidé nevidíme. Vidí do našeho srdce. Ať nás to povzbudí v čase trápení a zastaví v čase svévole. Ať to ovlivní i ten dnešní den.
Pane, dej mi poznat, že před tebou nic neschovám. Ať mě to zastaví, když si budu nalhávat, že jsi mě u toho neviděl. Ať mě to vyvede z omylu, když si budu myslet, že jsi na mě zapomněl.