My lidé si někdy myslíme, kdovíjak jsme chytří, schopní, zkušení a na co všechno nepřijdeme. Někteří se pyšní svými svaly, krásou, zdravím či ostřejšími lokty. Určitě je milé povídat si se vzdělaným člověkem či pozorovat umělce. Tím vším přece své stvoření obdarovává Hospodin. Smutné ovšem je, když člověk zapomene, odkud tyto dary pocházejí. A ještě smutnější bývá, když tyto dary zneužije proti člověku, a někdy dokonce proti svému Stvořiteli. Hospodin je svrchovaný. Kolik velkých, mocných a silných už v dějinách lidstva pokořil a kolik malých, bezmocných a slabých vyvýšil. Je to bázeň před Stvořitelem, která je počátkem pravé moudrosti, a v poznání Svatého je rozumnost. Vzpurné srdce zůstává nepokojné.
Prosím, Pane, nedovol, aby se mé srdce vzpíralo tvé cestě, a Ducha svého svatého mi neber.