Opakovaně slýcháme o projevech nelidského zla páchaného lidmi. Děje se to, když člověk podlehne klamu, že je někým víc než ti druzí. Ten klam nehrozí jen těm, kdo vládnou politickou a vojenskou mocí. Hrozí úplně všem, kdo se vzdalují lidství, jak je pro nás zamýšlel Stvořitel. Žalmista volá po spravedlivém, zachraňujícím a osvobozujícím Božím soudu nad zlem v lidském životě. Ježíš také volal. Pokaždé, když prosíme, aby lidé prohlédli a pokorně se sklonili před Bohem, dostáváme příležitost uvědomit si, k jakému lidství jsme povoláni my sami. Je to volání po tom, aby Bůh zůstal Bohem a my v tomto slzavém údolí mohli být lidmi, kteří tu jsou pro něj i pro ostatní.
Otče, dej, abychom dnes neprosazovali sebe, ale v pokoře a s důvěrou přijímali své místo a svou roli v království tvého Syna.