Pro lid Starého zákona bylo vysvobození z Egypta největším důkazem Boží lásky a všemohoucnosti. Tento důkaz a skutečnost, že patří Bohu a má mu být věrný, je Izraeli znovu a znovu připomínán. My křesťané se považujeme za nový Izrael. Původně vyvolený lid Krista odmítl, a tak se vyvolení rozšířilo na nás - pohany. Když přijímáme Kristovu oběť musíme si připomínat stejně, jako lid Starého zákona, že jsme byli vysvobozeni z otroctví. To zasluhuje naši věrnost a úctu. V tomto kontextu mi přichází na mysl píseň, jejíž slova jsou krásným vyjádřením díků za Boží dílo spásy: "Úžasný, nádherný Pán, Přítel jsi, Spasitel můj. Beránkem stal ses z lásky, oběť jsi podstoupil, ó, ty lid jsi zachránil. Rádce, a Těšiteli můj, tebe já poslouchat chci. Ukaž mi cestu, dej naději, když beznaděj zmáhá. Ty jsi ten, kterého chválím, ty jsi ten, kterého ctím. Dáváš nám milost a lásku, to po čem toužíme, ó, po milosti toužíme. Všemocný, dobrý můj Otče, ty věrně lidi máš rád. Oslav se vždy, když jsme slabí. Před trůnem se skláníme, před tvým trůnem se skláníme."
L 7,1-10 * Mt 22,34-46