Izraelité po návratu z Babylóna začínají stavět chrám. Budou mít veliké potíže, stavba se i zastaví, objeví se nepřátelé a korupčníci, kteří si budou chtít v chrámě založit pobočku. Ale lid i kněží už teď chválí Pána Boha s velkým hlaholem a opakují si častý refrén žalmů: „Jeho milosrdenství je věčné!“ Jsou naivní? Nedovedou si představit, co to bude za práci? My jsme si skepticky zpívali, že „starý pecař není doma a mladý to neumí. Zavoláme na dědečka, ten má velké kladivo, dá do toho čtyři rány a už je to hotovo!“ Tedy že si pomůžeme z vlastních zdrojů a sil. Už jako dítě jsem věděl, že velké kladivo (a k němu srp na vlajce) nic nezajistí. To jen tak vypadalo, že v tom je nějaká jistota. Naše jistota je v Hospodinu.
Bože dobrotivý a milostivý, do tvých rukou se svěřujeme!