Běda mi! Zbožní ze země vyhynuli, jediný člověk není poctivý. Každý svého bratra lapá do sítí. Mnozí mají ruce šikovné ke zlu. Úředník i soudce pobírají úplatek. Mocný poroučí, co si zamane. Nedá se spoléhat ani na nejbližší. Na přátele, rodinu, ani na vlastní ženu. Syn pohrdá svým otcem, dcera se staví proti své matce, snacha vzdoruje své tchyni. To je prorokova doba. Píšu tato slova v květnu roku 2021. Neumím odhadnout, co bude za více než rok. Dnes mi ale prorokův hlas připadá tak aktuální. Zlo je přemáhající. Mnohý si s prorokem řekne: „Běda mi!“ V určité chvíli však jako prorok smí své bědování přerušit a říct: „ALE JÁ…“ Dvě slova, která zásadně mění situaci. Ne každý k nim dojde. Každý je k nim ale zván. Jsou totiž branou k pokoji a naději.
ALE JÁ budu vyhlížet Hospodina, čekat na něj.