Dnešní společnost má s tímto veršem z Malachiáše dvojnásobný problém. 1) Otázka úcty mezi lidmi. Myslím, že všichni můžeme potvrdit, že vzájemná mezilidská úcta se vytrácí. Hlavně mladší pokolení má problém s úctou k rodičům, starším, učitelům, autoritám. Kde se to v nich asi vzalo? 2) Otázka úcty k Bohu. Společnost nepřestává být duchovní, člověk i dnes hledá něco, co přesahuje jeho existenci. Zdá se ale, že stále více lidí opouští představu Boha, která vychází z Bible. Když ale odmítnu biblický obraz Boha, když mám "svoji vlastní víru", může být tento Bůh skutečně uctěn? Znepokojivá představa - Bůh vyžadující úctu. A současně krásná představa - svatý Bůh jako Otec. Čím bude tento Otec oslaven? Když můj jazyk bude vyznávat, že Ježíš Kristus je Pán, můj Pán. Je skutečně Ježíš Pánem v každé oblasti mého života?
Ty, Bože, jsi hoden přijmout slávu a čest; kéž i můj život tobě přináší čest a slávu...