Dozráli jsme v životě k poznání, že zde na zemi je všechno dočasné, ale Bůh je věčný. Chodíme, jako naši praotcové, s Bohem. Proto při ztišení nad Písmem, v modlitbě, při denním zastavení napínáme svoji pozornost k Dárci života. Uvědomujeme si, že nejprve musíme zkoumat, co chce říci Hospodin nám, a potom teprve mluvíme my k němu. To je ztišení v chrámu našich srdcí i rukou. Snad ten nejmenší chrám máme stále s sebou ve dvojím smyslu. Naše nitro je chrámem Ducha svatého. Ať Duchem přetéká... Ale i naše ruce sepjaté k modlitbě jsou malou chrámovou klenbou. Kéž Pán požehná naše ruce k modlitbě, práci i odpočinku. A naše nitro nebojácností, odvahou Ducha svatého, abychom byli proměněni novými letnicemi, šli a naplnili Ježíšovo slovo: "Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření."
Duchu svatý, přijď a naplň nás svojí mocí, silou, odvahou, ať naplníme poslání, ke kterému nás Pán povolal. V síle tvé, Panovníku Hospodinu k oslavení a nám ke spasení.