Kdysi jsem se stal průměrným křesťanem, penízem ztraceným v domě. Koho jsem v té době zbožňoval? Sám sebe a svůj vkus. Když se dnes ohlédnu zpět, zaplavují mě dva pocity: stud a vděčnost. Škoda, že jsem na mnoho let vyměnil svého Boha za banální věci. Jsem vděčný, že mě nepřestal hledat, dokud mě nenašel. Nemohu se ubránit emocím, když si vzpomenu na Pánovu trpělivost se mnou. Každý den, když otevřu jeho slovo a slyším jeho hlas, skoro ho slyším říkat nahlas: Jsem tady!
Hospodina, našeho Boha, nelze s nikým srovnávat. Nikdo není jako on. On je přede všemi věcmi, je Stvořitelem všeho, co známe. Jeho hlas, síla, slovo… Není dost slov, abych to popsal.
Pane, děkuji ti, že se mi dáváš každý den poznávat ve své moci a lásce.