Babička mi vyprávěla, že v době, kdy ještě byla fotografie vzácností, pozvali do svého domu fotografa, aby jim udělal několik rodinných záběrů. A aby bylo všecko jak má být, místnost vzorně uklidili. Přišel fotograf, rozložil své reflektory a rozsvítil je. V tom vyskočila ze židle domácí paní a vyběhla ven. Všichni se ptali, proč odchází. Za chvilku se vrátila s prachovkou a začala utírat prach. Dokud nebylo dostatek světla, tu špínu prostě neviděla. Dovolíme, aby Boží světlo zazářilo do našich srdcí?
L 12,49-53 * 1K 2,1-9