Míváme i jinou zkušenost. Voláme k Bohu nanejvýš naléhavě - a nejsme si jisti, zda slyší. Řveme jako jelen - a žádnou odpověď nezaznamenáváme. Nevolali jsme tedy dost úpěnlivě? Neuměli jsme jeho odpověď rozpoznat? Čekali jsme odpověď jiného druhu? Naše situace ale už je jiná. Měl jsem ke komu se obracet: nezůstal jsem ve své tísni sám. Mohl jsem svou nouzi vyslovit: má situace nezůstala nepojmenovaná, temná, nezachytitelná. Modlil jsem se s druhými: a tak zjistil, že patřím do společenství lidí, kteří procházejí obdobnou nouzí. A i tehdy, když si připadám Bohem zapomenut, můžu se ptát, k čemu mě to má vést: Bože můj, proč (doslova: k čemu) jsi mě opustil?
Pane, smiluj se nade mnou, dávej mi rozpoznat, jaká je tvá odpověď.