Je tak snadné spoléhat sám na sebe, na svoje schopnosti, zdraví a přátele - zvláště když jsme plni sil. Náš text nás před tímto postojem až překvapivě tvrdě varuje. Čekali bychom něco ve smyslu "pozor", ale ne "buď proklet". Důvodem je zřejmě to, že jedním z největších nebezpečí Božího lidu vždy byla modloslužba, která zdaleka neznamená pouze klanění se dřevěným modlám. Někdy může být modlou akademická dráha, někdy úspěch dětí, někdy majetek... Každý zřejmě ví, kde mu hrozí nebezpečí. Pán Bůh nás učí, že tyto a mnohé další věci či oblasti jsou pouhý dar, který má vést k dárci, a ne jej zastínit. Všiměme si, že text hovoří o doufání a důvěře. Oba dva výrazy ukazují na to, že Hospodin od nás očekává určitý krok do nejistoty. Doufání totiž není jisté vědění, důvěra se projeví až poté, když se pro něco rozhodnu. Skutečně poznám, že Bůh je reálný a že mu na rozdíl od model mohu důvěřovat, teprve když vykročím.
Pane, prosím, ať se mi nic v životě nestane modlou. Amen.