Bůh nás svým slovem učí rozlišovat, že ne všechny dobré věci jsou také životně důležité. A když skrze Izajáše mluví o spravedlnosti a o společnosti, jaká má podle Božích měřítek být, je si také dobře vědom, že lidská spravedlnost je děravá a nedokonalá. O spravedlnost máme usilovat, nemáme si nechat všechno líbit a někdy je opravdu nutné hanobení a pomluvám vůči nám i druhým se rozhodně postavit. Naše pověst však není životně důležitá, protože vyhlížíme Boží spravedlnost, která přináší spásu a je věčná, nikdy neztroskotá (v. 6). Na tu máme spoléhat, té se chopit, k té směřujeme a o ni zápasíme.
Dej, Pane, abychom ve snaze konat dobré věci nepřehlíželi ty životně důležité a neztráceli tak věčný život.