Jsou to zřetelná a jasná slova básníka o stvoření a zřetelná a jasná budou i naše slova v odpovědi na jeho otázku. To Pán Bůh sám je mocný původce bytí. K němu zvedáme hlavu, když na obloze plují zástupy světýlek, on je pojmenoval dřív než pozemští znalci hvězd. Ten příběh stvoření a hvězd na nebi však vypráví i něco víc. Vypráví o víře, o chvíli, kdy Abraham pohlédl na hvězdy a v jeho srdci naráz bylo víc než jen údiv nad mocí. Co se stalo v té chvíli pod hvězdami, že sám Hospodin o něm řekl, že je spravedlivý? Co se má stát s námi, když nad hlavou vidíme zářit hvězdy? Máme poznat, že ty hvězdy, to jsme my. Mne i tebe Bůh volá jménem, já ani ty mu nechybíme.
Bože, ať se i nám stane spravedlností před tebou víra, že nás znáš a neztratíme se v davu, protože spíš než mocí nás vyvoláváš láskou.