Prosba proroka vyrůstá z pláče nad těžkými okolnostmi života v zajetí. Je to pokorný pláč. Prožívanou potupu prorok připisuje hříchu: „Spadla koruna z naší hlavy, běda nám, neboť jsme hřešili.“ Těžké situace nás zbavují iluzí o sobě samých. Odhalují vlastní nedostatečnost. A taky otázku: „Je zde někdo, kdo pomůže?“ Prorok se obrací k Hospodinu. Nežádá nejprve o změnu údělu. Prosí o pomoc při vnitřní duchovní obnově: „Obrať nás…“ Sami vnitřní proměnu nezvládáme. Je především darem. Až po ní přijde vyznání: „My se k tobě vrátíme“ a s ním nakonec i prosba: „Obnov naše dny…“ Zvláštní závěr celé knihy končí otázkou: „Nebo jsi nás úplně zavrhl?“ Víra v nezměrnou Boží dobrotu a milost dává odvahu věřit, že tomu tak není.
Hospodine, obrať nás k sobě a dej nám nalézat cesty k dobru a pokoji.