Ruce pošpiněné krví, rty mluví klam, jazyk přemílá podlosti. Nikdo nevolá po spravedlnosti, nikdo se nezastává pravdy. Lidé zamýšlejí samé ničemnosti, na jejich silnicích číhá záhuba a zkáza. Čekáme na světlo, a je tma. Ohmatáváme stěnu jako slepí. Mručíme jako medvědi, a hned zase lkáme jako holubice. Čekáme právo, ale žádné tu není. Četné jsou naše nevěrnosti vůči Hospodinu a naše hříchy svědčí proti nám. Takto viděl svou současnost Izajáš. Jak aktuální jsou i dnes jeho tvrdá slova! Jsou nám dodnes nastaveným zrcadlem. A také zdrojem naděje. Přijde čas, kdy lidé opět budou ctít Hospodina. Jakkoli se to zdá nereálné, duchovní obroda zasáhne všechny krajiny země.
Hospodine, nevím, kdy ti budou projevovat úctu všechny národy. Já tak chci činit již nyní.