Vždy, když si myslíme, že už víme, jak to s Bohem je a co po nás chce, nás překvapí. Stačí chvíle, a náhle je vše jinak. Jindy to zase může vypadat, že se stále nic neděje. To určitě známe všichni. Modlíme se, a stále nic. Ať už se kolem nás věci dávají do pohybu, nebo je zdánlivě vše nehybné, Bůh je stále s námi. Jeho láska nás neopouští. Stále nám chce ukazovat směr. Ptejme se ovšem upřímně sami sebe: Nebráníme mu někdy svou nedůvěrou? My lidé jsme zvyklí na svá selhání, zklamání, zapomenutí. Máme pak tendenci myslet si, že u Boha je to stejné, ale u Boha se toho opravdu bát nemusíme. On je vždy s námi, ať tomu věříme, nebo naše víra zakolísala.
Bože, děkuji ti, že mě neopouštíš, a prosím, pomáhej mi, abych nepochyboval o tvé blízkosti a o tvém vedení.