Vždy, když se Izraelci přiznávali ke svým hříchům, když je vyznávali a litovali jich, Bůh se k nim přiznával a odpouštěl jim. Pak směli docházet nápravy a změny, které se projevily na celé izraelské společnosti. Tak se Bůh stále má i k nám. Kdo lituje svých hříchů, tomu odpouští. Ne tomu, kdo naříká nad svým osudem, případně dělá tlusté čáry za svou minulostí tak, jak je to zvykem v naší společnosti, ale tomu, kdo hříchy vyznává a lituje jich; ten dochází uzdravení své duše a v Pánu Ježíši Kristu smí začínat znova. A kdy máme vyznávat své hříchy? Vždy, když hřešíme. My totiž zůstáváme hříšníky do konce svého života. Na to nesmíme zapomenout. Pán Bůh nás ve své nekonečné lásce neodsuzuje, ale je připraven nám odpustit, kdykoliv jej o to požádáme.
Pane, odpusť i mé hříchy a smiluj se nade mnou.