Slovo „pokoj“ je dnes vnímáno převážně ve dvou významech: Zaprvé jako místnost, tedy prostor, kam se uchylujeme, vývojová náhrada prostého příbytku. Účel však zůstal stejný, a tím je ochrana před potenciálním nepohodlím, či dokonce nebezpečím v podobě počasí, živočichů, ale i lidí. Druhý význam je spojen s úslovím: „Dej mi pokoj!“ To nás přibližuje k tomu prvnímu, a sice tak, že mít pokoj znamená nebýt nikým a ničím vyrušován. Pokoj jako stav, kdy jsem sám se sebou a dělám si, co chci. O tom však náš dnešní starozákonní text nehovoří, jeho pokoj je stavem mysli, založeným na souladu s tím, co je dobré a správné v Hospodinových očích.
Hospodine, dej nám kráčet podle tvých směrovek, abychom došli toho pravého pokoje.