Žalm nás provádí po Sijónu. Je to turistická procházka, podívej se nalevo a napravo. Obrazně řečeno: "Tady máte chrám svatého Víta, to je gotiky chlouba..." Máme spočítat věže, projít valy, navštívit paláce. Krásně se to tu vypíná k nebesům k potěše celé země. Poseďte v chrámě a pomeditujte. Výsledkem ale nebude uspokojení, že jsme dobře zabezpečeni, že máme kulturní klenot. Zní tu zcela osobní poklona živému Bohu: "Tento Bůh je Bůh náš navěky a navždy; on sám nás povede věčně." Je v tom i slib, je v tom rozhodnutí. Ta přísaha věrnosti se má předávat dalšímu pokolení. Krátký rozhovor z evangelia, v němž Pán Ježíš zamedituje o tom, že zdi chrámu padnou a on je ve třech dnech postaví znovu, může znít až neuctivě. Ale drží se pravdy. Na našich kostelech, církevní kultuře, hrdinech minulosti nesejde. Sejde na tom, zda držíme kulturu věrnosti.
Pane Ježíši, tvůj jsem, cele tvůj!