Tyto verše z Izajáše čítáváme kolem Velikonoc. Připomínají nám, že Pán Bůh měl pro člověka spásu přichystanou dávno předtím, než přišel Kristus na svět. Kdoví, jestli některého tehdejšího čtenáře napadlo takový význam v tom hledat. O co jednodušší to máme my, když máme zkušenost s tím, jak se člověku uleví, když zjistí, že jeho hřích je vyřešen a odpuštěn bez lidského přičinění, že je možné spát i probouzet se pokojně a netrápit se vinou. Že Bůh z lásky potrestal ne viníka, ale nevinného. A že ten nevinný tento trest ze stejné lásky snesl. Čím jsme si takovou lásku zasloužili? Protože znám sebe, tak tedy opravdu nevím. Ale díky, že je to skutečnost!
Pane, nezasloužím si, abys nesl trest místo mě, a přece jsi to z lásky udělal. Kéž na to pamatuji.