Zvolený verš nás staví do reality. Nejsme to my, kdo určuje pravidla, kdo má situaci pevně v rukou, kdo může poroučet větru a dešti. Nemáme žádné oprávnění pyšně se dohadovat s Tvůrcem o tom, jak věci budou. Jsme varováni, abychom prakticky nežili jako ti, kdo Boha nepotřebují, protože přece máme vzdělání, schopnosti, plány, které uskutečníme, protože to prostě umíme a dokážeme. Jako lidé možná můžeme mít problém zvládnout svou Bohem darovanou svobodu. Není to totiž propustka z Boží náruče a jeho nároků, nemá to nic společného se svévolí. Můžeme se ale svobodně rozhodnout přijmout pozici, která není ponižující, přestože člověka připodobňuje ke střepu z hliněných střepů, protože Tvůrce nás modeluje z lásky.
Pane, nechceme se s tebou přít, poznáváme jen omezeně a potřebujeme tvoje vedení.