Všichni máme do činění se smrtí, a nikdo nezemře za druhého, nýbrž ke střetu s ďáblem a smrtí se musí vyzbrojit a nachystat každý sám osobně. Touto větou zahájil o neděli Invocavit roku 1522 Martin Luther sérii proslulých postních kázání. Radikálové totiž - podle reformátorova názoru -na sebe zbrkle a neprávem brali odpovědnost za spásu bratří a sester a násilně jim vnucovali své pojetí evangelia. Potlačovali víru bližních, prý všelijak nedokonalou, aby prosadili vlastní "vyšší" cestu. Přitom však paradoxně zapomněli nejen na bližní, ale i každý sám na sebe... Pokušení má jistě mnoho tváří, někoho k hříchu svádí horlivost, jiného vlažnost, dalšího smutek nebo chtíč. Vždy je v něm však kus zapomnětlivosti - na Boha i na sebe.
Pane Ježíši, prosím, pomoz mi, abych pozorně a cele vytrval na tvé cestě. Amen.