Jak mohla naše srdce tlouci, když ještě neznala milujícího Boha? Jak z kamene se mohla zdát. Tvrdá a bez skutečného citu. Života v nich nebylo. Těžkým břemenem byl každý nádech, každý krok byl jak v okovech. Každý den byl jen šedým a nehostinným pobytem uprostřed hor. Prudký studený vítr nám odíral tváře a přes stíny skalisek k nám nedolehl ani jeden paprsek slunce. Jak jsme tak mohli žít? Dnes však je v nás již něco změněno. Naše srdce roztála a bijí silou Božího slova. Svět dostal nové barvy a místo krutých poryvů vichřice smíme prožívat milosrdné pohlazení Spasitele. On z nás učinil nová stvoření a my jsme byli zachráněni jako ztracené ovce. Teď patříme Pánu!
Děkujeme ti, Pane, z celého našeho nového srdce, že můžeme být v tobě a ty v nás.