Asi každý z nás se někdy ocitl na dně svých sil. Ať už fyzických, nebo psychických. Možná máme pocit, že se to „někdy“ děje až příliš často. Už nám dochází motivace, ztrácíme nejen sílu, ale i naději. Jsme zdeptaní chováním druhých, často i sami sebou. Pohrdáme sebou, protože neumíme vstát a jít. Nikdy ale nesmíme zapomenout, že i když je nám zle, on stojí vedle nás, potěšuje naše srdce, dodává nám to, co nám zrovna chybí, co potřebujeme, odvahu, sílu. Ukazuje nám, že naděje tu stále je, i když ji možná nevidíme. Bůh, ten jediný námi nikdy nepohrdá. Vždy je na naší straně, ať už jsou naše strasti jakékoliv, ať už jsme sami nad sebou zlomili hůl.
Hospodine, náš Bože, prosím tě, nepřestávej nám ukazovat cesty a dávej nám nalézat naději tam, kde my už ji ztrácíme.