Smlouva by měla být cosi pevného a spolehlivého v proměnách života. Alespoň dočasně. To oprávněně očekáváme. Přitom víme, že smlouvy mezi lidmi a institucemi, dokonce i smlouvy mezi státy, bývají porušovány a všelijak se obcházejí. Kdo zaručí platnost smlouvy? Uzavírá se smlouva vždycky mezi dvěma rovnocennými stranami? Silnější může vnutit nevýhodnou smlouvu slabšímu. Věčná smlouva mezi Hospodinem a jeho lidem je ovšem darována z lásky, nikoli vnucena. Lid k ní byl pozván a dobrovolně ji přijal. Z Písma víme, jak se jim nedařilo smlouvu dodržovat a jak Bůh věrný své smlouvě vždy znovu nalezl východisko z neřešitelné situace, do které jsme se dostali hříchem.
Děkuji ti, Pane Ježíši, žes mě pozval k nové smlouvě, kterou jsi ustanovil svým křížem. Věřím ti a spoléhám na ni. Děkuji, že tu smlouvu se svým lidem obnovuješ. Amen.