Na Boží výzvu k poslouchání a dodržování smlouvy reagují Izraelci jednomyslně: „Budeme dělat všechno, co nám Hospodin uložil.“ Tato jejich reakce je spontánní, plná nadšení a vděčnosti, ale bez pevného základu, neboť vlastně ještě nevědí, co od nich Hospodin bude chtít. Mojžíše totiž výstup na horu pro Desatero teprve čeká. A když se vrátí, všechno je špatně. Mezitím si postavili zlaté tele. A přesto je Boží milost tak veliká, že Izraelci zůstávají „zvláštním Božím vlastnictvím jako žádný jiný lid“.
I my někdy Pánu Bohu můžeme z radosti a nadšení naslibovat hory doly, a potom na to v realitě našich běžných starostí zapomeneme. A přesto i my máme naději, že skrze Ježíše Krista zůstaneme zvláštním Božím vlastnictvím.
Hospodine, uč nás skutečně ti naslouchat a dodržovat tvou smlouvu.