Touha po blahobytu je přirozená. Všichni si chceme život zjednodušit. Není snad člověka, který by nevěděl, co si počít s penězi, kdyby je měl. Přát si krásný dům, toužit svým dětem zajistit slušný život, kvalitní vzdělání, šťastné dětství nebo třeba chtít poznat svět, to není samo o sobě nic špatného. Pokud to však nemáme, nevyčítáme Bohu, že nám to nedal? Neobviňujeme Pána z toho, že jiným žehná více než nám? Neříkáme mu tak, že bohatství je pro nás důležitější než on sám a jeho láska, kterou projevil Kristus? Nedáváme tím najevo, že to, co nám Pán dal, nepovažujeme za dostatečné?
Děkuji ti, Pane, za to, co mám, a prosím, nauč mne být za to vděčný a užívat to k dobru svých bližních.