Nežijeme ve vzduchoprázdnu, ale v materiálním světě, který jsme zvyklí vnímat skrze své smysly. I k poznání Boha bychom chtěli přicházet stejnou cestou – chtěli bychom jej vidět, slyšet, sáhnout si na něj. Aspoň sáhnout, kdyby to šlo, když už nic jiného. Jenže Bůh Izraele je zjevně „z jiného těsta“ než my a těmto našim lidským přáním nevychází vstříc. Zatímco se často vyčerpáváme plněním nějakých lidských, z Bible snad v dobrém úmyslu odvozených přikázání, uniká nám to podstatné ze zákona: nezpodobníš si, nezobrazíš. Nic stvořeného není Bůh, může se nám to však stát bohem, modlou.
Stvořiteli života, dávej se nám poznat v našich všedních dnech, ať zaslechneme ve svém srdci tvůj hlas, ať máme oči otevřené pro krásu stvoření.