I když se budou měnit řády světa, prezidenti, ministři, starostové, faráři ve sboru,
i když budeme staří a nemocní,
i když padne euro,
i když budeme se svou vírou sami,
i když přijde konec světa.
Kraloval a kraluje Hospodin. Tuhle jistotu získali Izraelci, když podivuhodně prošli Rákosovým mořem. Na egyptském břehu si zoufali. Před nimi nepřekonatelná voda, za nimi zuřivé vojsko. Pak přešli. Suchou nohou. Nepřátelské vojsko utonulo. Hospodin (zase) pohřbil příčinu jejich strachu.
Na druhém břehu mohou zpívat, chválit, děkovat. A snažit se uchovat v paměti chvíli vysvobození. Aby se i příště dokázali spolehnout, nepropadat panice, věřit.
Také bych se chtěla umět spolehnout.
Pane Bože, nedovedeme si představit, co to znamená "navěky a navždy". Žijeme dneškem, pamatujeme si včerejšek, máme strach ze zítřka. Jímá nás závrať nad nedohledností dějin nazpátek, nevíme, co je před námi, kolik dnů je nám vyměřeno, kolik dnů zbývá našemu světu. Nejistě nahlížíme tajemství toho, že věčnost je tvoje. Prosíme o příchod tvého království. Amen.