Kolikrát jsme se cítili opuštěni? A v opuštění padali do osidel pokušení beznaděje? Kolikrát jsme naopak my někoho opustili? Nechali ho klesnout? Opuštění je symptomatické pro mnoho současných vztahů. Opouštějí se manželé, partneři, sourozenci, děti opouštějí své rodiče, rodiče své děti. Mnohá opuštění jsou pro zdravý rozvoj našich vztahů potřebná, ale jiná naopak pro jakýkoliv vztah likvidační, poněvadž jsou trvalá, často spojená s neschopností odpustit či zatížená nenávistí. Opakem je láska, věrnost, solidarita, slitování, odpuštění. To vše jsou Boží atributy předávané nám z Boží lásky, abychom i my jimi naplňovali své vztahy, jak to dokázala kupř. moábská Rút, aby vzápětí sama poznala svého zastánce, podobně jako poznává Hospodinův lid svého zastánce v Bohu. Na rozdíl od nás totiž Hospodin nikdy ve své věrnosti nekolísá. Naopak, posiluje všechny své věrné. Slova "Neopustím tě!" znějí z Božích úst k Jozuovi po sdělení úkolu obsadit zemi, kterou zaslíbil Hospodin již Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, k němuž po vyřčení zaslíbení smlouvy zní opět: Nikdy tě neopustím! Podobně jako k celému Izraeli, bude-li se řídit Hospodinovými nařízeními. Tak i Ježíš své učedníky při zjevení v Galileji ujišťuje, že s nimi je až do skonání tohoto věku.
Dej, Pane, abychom se zakoušením tvé nekonečné posilující lásky učili lásce a věrnosti a naplňovali tak tvou vůli zde na zemi pro tvou slávu a naši spásu. Amen.