Boží milosrdenství nezná hranic. Bůh vstupuje do vztahu s člověkem, ačkoli ví, že ten jej znova a znova odmítá. Stále zraňujeme Boží lásku. Co to však znamená, že rány mohou jiného uzdravit? Bůh ví, že člověk je zraněný a ve svém poranění se odvrací od svého Otce. Bůh neznásilňuje lidskou svobodu. Nenutí člověka setrvat v objetí, pokud ten sám nevěří, že je to objetí lásky. A tak se Bůh sám vystavuje ublížení ze strany člověka, aby mu dokázal svou lásku. Jako když rodič nabízí objetí vzteklému dítěti, které kope kolem sebe. Bůh však jde ještě dále. Nabízí jakousi duchovní transfuzi, aby člověka zachránil.
Otče, odpusť mi, že ti způsobuji bolest, když lpím na svém sobectví, a pomoz mi, prosím, abych byl vnímavější ke tvé lásce.