Už slyším svoje nevěřící přátele: "Cože? Z čeho že mám mít radost? Jaký rozsudek? Vždyť jsem nic zlého neudělal! Jen se podívej na..., ti by se měli stydět. Já... možná jsem někde udělal chybičku, ale to je přece lidské, ne?" Ospravedlňují se sami. Boha k tomu nepotřebují. Nedají si mluvit do svého rozhodování. Rozhodli se, že si se svým životem udělají, co chtějí. Na to se dá říct jenom: "Rozsudek nad tebou Hospodin nezrušil." Přesněji: "Zrušil, ale tys to nepřijal. Je mi to líto." Někdy si uvědomím, že mám sklon myslet a jednat podobně.
Pane Ježíši, děkuji ti, žes mě zachránil a osvobodil od mého hříchu. Prosím za sebe a za své přátele, ať přijímáme tvou milost a radujeme se z ní. Amen.