Sedávej, panenko, v koutě, budeš-li hodná, najdou tě. Znám jiné zakončení tohoto pořekadla, založené na zkušenosti: "zůstaneš tam." Občas přece potřebujeme prosadit se. Nebo prosadit něco dobrého. Jenže - jaké prostředky k tomu používáme? Násilí? Ptejme se ale od začátku: Jaký mám důvod k prosazování (sebe nebo něčeho)? Je to láska k bližnímu? Je to, čeho chci dosáhnout, dobré v Božích očích? Prospěje to také někomu jinému než mně? A teď: Jakým způsobem toho chci dosáhnout? Je ten způsob pro Pána Boha přijatelný? Neublížím tím někomu? Žalmista ovšem mluví ještě o něčem základnějším než o touze prosadit se. Jde o to, na čem zakládáme smysl svého života. Jinými slovy: Co mě zachrání před Božím soudem. Na co spoléhám. Pokud je to cokoli jiného než Boží milost, je to špatně.
Pomoz mi, Pane Ježíši, myslet a jednat tak, aby se ti to líbilo. Amen.