Čteme úryvek modlitby krále Davida. Nevíme přesně, ze které doby jeho vlády. Asi je to ta etapa jeho života, kdy prchá před svým synem Abšalómem. Ten vyvolal revoluci a chtěl svého otce svrhnout z trůnu. Kolik toho běží hlavou člověku, který nemůže usnout a klidně spát. Přemýšlím, co se to kolem mě děje. Jakou vinu na tom všem nesu já sám? Co bych měl udělat jinak a lépe? Bylo by lepší, kdybych to neřekl? Nebo naopak řekl? Někdy si bereme prášky, když nemůžeme spát. Nebo se jdeme napít, čteme knihu, počítáme ovečky. A David si na lůžku připomíná Boha. Třeba ty situace, kdy Bůh zasáhl a vše bylo jinak. Kdy promluvil, a děly se věci. Smíme se k Davidovi přidat.
Ty jsi, Bože, býval mou pomocí, to vím a na to myslím, když je spánek daleko.