Spravedlnost se často vypodobňuje jako dáma se zakrytýma očima. Má se tak naznačit, že jedná a soudí nestranně, padni komu padni. To je ale ta spravedlnost lidská, nikoli spravedlnost Boží. Spravedlnost lidská dokáže být někdy velmi krutá, dokáže v člověku zlomit vůli a proměnit ho v trosku. Spravedlnost Boží se také nevyhýbá trestům, ale nikdy na člověka nenaloží více, než unese. Chraňme se proto toho, abychom byli samozvanými Božími soudci a ve svých bližních dolamovali to, co Hospodin sám pouze ohnul k zemi. Raději se učme milosrdenství a odpuštění.
Pane, tak často se stavíme do role soudců svých bližních. Dej nám pokoru, abychom se jednou nemuseli zodpovídat před tvým soudem z tvrdosti srdce.