Někdo řekl, že v životě křesťana musí být místo pro zážitky z horských vrcholů i pro zkušenosti z údolí. To je jako požehnání a na druhé straně pokora a poslušnost. Na příkladu Naamána to jasně vidíme: před uzdravením musela být přítomna pokora a poslušnost. Pán Bůh nás často provádí skrze různé situace, které nás vedou až k úplné závislosti na něm. Naamán to vyznává: „Nebudu přinášet zápalné oběti ani obětní hody jiným bohům než Hospodinu.“ I pro nás platí novozákonní výzva: „abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba.“ To je služba, která zahrnuje ony dvě skutečnosti: duchovní zážitky z horských vrcholů – požehnání, doprovázená zkušenostmi z údolí, kterými jsou pokora a poslušnost.
Pane Ježíši, veď mě cestou pokory a poslušnosti.