Jednoho dne jsem navštívil velkého učence, který se jmenoval Ebeling. Se slzami v očích jsem mu vyprávěl o svém zoufalství: Chtěl jsem navštívit Boha. Ráno jsem se vydal na cestu. Pohlédl jsem na oblohu a viděl jsem tam vycházet veliké světlo. Řekl jsem si: Když postavím dostatečně vysokou věž a vystoupím nahoru, tak mě to veliké světlo spálí. Nevadí, rozhodl jsem se, půjdu Boha navštívit večer. Nastala tma, chtěl jsem se vydat na cestu, ale pohlédl jsem na nebe. Ta hrozná nekonečná tma mě zastavila. Bál jsem se, že se tam navěky ztratím. Nikdy se k Bohu vystoupit neodvážím. Jsem zbabělý. Nikdy se s Bohem nesetkám. Bláhový človíčku, tvé trápení je zbytečné, zasmál se Ebeling. A nakonec dodal: "Bůh přece není tam, kde jsou nebesa, ale nebesa jsou tam, kde je Bůh." Je to Bůh, kdo nám jde vstříc ještě dříve, než jej začneme hledat.
Pane, otevři nám uši, abychom nepřeslechli tvé klepání na naše dveře ve chvíli, kdy k nám přicházíš, abychom tě poslouchali stejně ochotně, jako ty posloucháš naše modlitby. Amen.