Žalm připomíná velký skutek Boží záchrany a učí radostné vděčnosti. Vysvobození z otroctví, darování svobody a ochrany. Je to akt Boží spásy, jehož novozákonní analogií je evangelium Ježíše Krista. Jen samolibý člověk si myslí, že si vystačí na všechno sám. Aby se někdo mohl "honosit jeho svatým jménem", musí Boha znát. Aby mohl Boha chválit a projevit mu vděčnost za to, že vstoupil i do jeho osobního příběhu, musí s ním být v důvěrném vztahu. Netýká-li se mě Kristův kříž, jak o něm mohu mluvit jako o něčem důležitém a smysluplném? Pak by člověk mohl chválit a oslavovat pouze sebe - a upřímně: mnohdy není vůbec za co. Oči víry vidí, že celé stvoření někdo chrání a bdí nad tím, aby došlo k dobrému, jak mu Bůh určil. Jsem i já Bohu vděčný za jeho dobrý plán se mnou? Znám ho jménem a chválím ho? Dokážu o tom s druhými mluvit?
Bože, buď přítomen v příběhu mého života, a já ho naplním vděčností.