V modlitbě většinou prosím nebo děkuju. Ne tak Izajáš – na začátku své služby, v 6. kapitole z 66, začíná modlitbu vyznáním hříchu. Dnes vyznávání hříchu trochu vyšlo z módy – moc se neobjevuje ve chválách, netroufneme si na něj ve skupinkách… Když ale Izajáš vidí Boha, popisuje postavu tak obrovskou, že už jen okraj jejího roucha, samotný spodní lem je tak gigantický, že vyplní celý chrám – největší budovu, kterou většina Izraelců v životě viděla. A k tomu nebeský trůn, okřídlení serafové, zemětřesení, kouř… Teprve když je naše první reakce při setkání s Bohem „nejsem hoden“, a ne „něco mi dej“, poznáváme, že jsme jej zahlédli v jeho skutečné velikosti.
Bože, dej mi vidět svou velikost, slávu a moc. Vyznávám ti, že… (doplň sám za sebe). Kéž u tebe dojdu slitování.