Tak jako si rodiče dobírají své děti, i Hospodin si dobírá nás, svoje dítka. Luther to nazývá pro někoho směšně, pro jiného trefně: Bůh s námi hraje v kostky. Další může toto označení považovat za nemístné. Ať tak, či onak, jde o proces Hospodinova působení a je očekávána reakce. Rodiče své děti škádlívají pro pobavení sebe samých, pro rozptýlení dítěte, a kdo ví, jaké ještě jsou jejich motivy. Přicházející reakcí slabšího je buď radost, nebo vztek. Obojí po nějaké chvíli zanikne. Hospodinova hra s námi není obyčejné škádlení. On upozorňuje. Otevírá mysl, volá nás. Vidí, že opouštíme kristovské meze, a požaduje, abychom se k němu vrátili. Poděkujme za hru, vracejme se s radostí. Nic jsme neprohráli. On nás obdaří vítězstvím.
Pane, děkujeme vroucně, že nás voláš k návratům k tobě.