Je velká důvěra ve slovech: Nalož s námi, jak chceš. Je i trochu drzost v téže prosbě dodat: pro tentokrát nás vyprosti. Stačí to? Když je zle, volat, ale i diktovat, jak si záchranu od zlého (kam jsme se vlastní vinou dostali) představujeme? Nevím. Snad? Kéž by!
Je toho tolik, co způsobíme, i když víme, že to není dobré. Planetu drancujeme, zahlcujeme plasty, bez uzardění splachujeme pitnou vodou, sucha si všimneme, až když se dotkne nás samých, do vzduchu i půdy pouštíme kdejaké svinstvo. Jak často sloužíme svému pohodlí bez ohledu na stvoření? Izraelci po té prosbě podnikli velký obrat. Přestali sloužit svým modlám a navrátili se k Hospodinu. K lásce, která bere ohled na druhé i na přírodu. To má smysl, i když začne jen jeden.
Pane, dej, ať nesedíme s rukama v klíně. Ustrň se, dokud to ještě jde.